Výtisky hasičských věstníků svázané do knižní podoby jsou nejen cenným zdrojem informací pro hasiče, jak pracovali a žili naši předchůdci před sto a více lety, ale také si z nich člověk udělá celkový obrázek o společenské situaci a dění v naší vlasti (tehdy ještě v rámci Rakouska-Uherska). Patřičně zažloutlé stránky jsou potištěné zprávami z hasičských jednot (zemské ústřední, župních a okresních), ale také reklamami. Nahlédněte do některých z nich:
Ze sborů dobrovolných hasičů. Z Rychnova n. Kn. (Požáry.) Klidné naše město postiženo bylo v krátkém čase čtrnácti dnů dvěma požáry. V neděli dne 3. dubna 1898 o 2. hodině ranní bylo obyvatelstvo města našeho, v klidný spánek pohřížené, probuzeno voláním "hoří!". Vše kvapilo ihned k místu požáru, který zachvátil továrnu na sukna, patřící p. Č. Blechovi. Stateční hasiči naši počali ihned pracovati se stroji ručními a ve chvíli několika minut počala i naše parní stríkačka chrliti své spousty vod do ohně. Požár, který mohl nabýti obrovských rozměrů, byl našimi hasiči obmezen pouze na hořící předmět, stráviv pouze kryt a druhé poschodí, ač stroje vesměs jsou poškozeny. Statečným hasičům našim po úsilovném namáhání, zač dostalo se pochvalného uznání od c. k. okresního hejtmanství, podařilo se uchrániti domek patřící p. V. Šklíbovi, který velice byl ohrožen a jen na krok od hořícího domu vzdálen. Ku požáru dostavily se bratrské sbory z Dlouhé Vsi, Rovně a Lipovky, které pomáhaly svými proudy obhajovati okolní ohrožená, ponejvíce dřevěná stavení. Škoda, zvláště na strojích, jest značná, avšak poškozený jest pojištěn.
…Ve čtvrtek, dne 14. dubna 1898 as po 9. hodině večerní byl náš sbor opět alarmován. Dřevěný domek, patřící pan J. Lederrerovi v Panské ulici, stál v plamenech. Ihned byl sbor náš u požáru a započal svoji práci na ohrožených místech. Nebezpečí pro okolní domy bylo veliké, zvláště dům patřící pí. Bartošové byl velice ohrožen, poněvadž již chytati počalo, a jen úsilovné snaze a námaze sboru našeho podařilo se oheň obmeziti pouze na hořící domek. Parní stroj, ač stoupání bylo veliké, pracoval s výsledkem znamenitým. Zde opět dokázal sbor náš pod vedením svého velitele p. K. Fišera, co snaha a vytrvalost dovede. Ku požáru dostavily se br. sbory z Dlouhé Vsi, Rovně, Pekla, Lipovky, Habrové a Vamberka; poněvadž požár byl však již obmezen, akce se nesúčastnily.
Z Kostelce n. Orlicí. Župní hasičská jednota východních Čech odbývala dne 1. května t. r. za přítomnosti náměstka starosty br. Josefa Macháčka, přehlížitele župy br. Karla Brdičky, jednatele br. Bedřicha Brdičky a 10 členů výboru župní výborovou schůzi. Pořad schůze byl následující: 1. Přijmutí sboru Merklovického a Prorubského do svazku župního. 2. Oznámení sboru Hornojelenského stran přestoupení do svazku župy Chrudimské. 3. Usatnoven den a pořad župního sjezdu a sice: Župní hasičský jednota východních Čech se sídlem v Kostelci nad Orlicí pořádá dne 26. června t. r. župní sjezd a valnou schůzi v Koldíně, spojenou s oslavou 20letého trvání sboru Koldínského, s pořadem: O 5. hodině ranní budíček. O 8. hodině mše svatá. O půl 10. hodině uvítání sborů. V 10 hodin zahájení schůze. O 1. hodině společný oběd. O půl 3. hodině sestup a pochod na cvičení. O 3. hodině cvičení sboru místního. Po cvičení pochod do zahradní místnosti pana Václava Zemana, kdež prosloví na oslavu 20letého trvání sboru Koldínského slavnostní řeč náměstek starosty br. Josef Macháček
…Dne 14. m. m. o 9. hodině večerní byli jsme vyrušeni voláním: Ve Vamberku hoří! V necelých 10 minutách byl sbor náš úplně vypraven a na to se ihned vydal se strojem do Vamberka, kamž, ač jest hodinu cesty vzdálen, ve 20 minutách dorazil. Byl již nejvyšší čas, by se s ostatními přibylými sbory z Doudleb, Kvásin, Svidnice, Rychnova nad Kn., Merklovic, Dlouhě Vsi, Častolovic, Lhoty, Chlen, Prorub, Potštýna, Sopotnice, Záměle, Lhoty Kostelecké, Lípovky a Rovně zachraňovací činnosti súčastnil. Na hašení hořících objektů nebylo již ani pomyšlení. Veškerá činnost byla soustředěna na obmezení požáru a uhájení sousedních budov, což se o 2. hod. ranní, díky neúmornému hájení se strany mužstva a obezřelému vedení podařilo. O život nepřišel nikdo, pouze několik hasičů bylo poraněno. Oheň vyšel ze stodol, nalézajících se v středu města, a zachvátil 4 stodoly, kostel - velkou kapli Božího hrobu a 4 obytná stavení, kdež bydlely vesměs chudé rodiny, a následkem toho hledí vstříc kruté bídě. Pomoc jest nutna! Veškeré podpory přijímá obecní úřad ve Vamberku.
Problémy jsou i přes časovou propast obdobné: " ...A jak to dopadá s naší mládeží? Ta se k nám nehlásí; pro ní snad hasičství není dosti ušlechtilým zaměstnáním! - Nikoliv. - Naše mládež oddává se většinou nečinnému klidu, odpočívá. Námitka, že působí v jiných spolcích, není správnou. Bujaré spolky sokolské rovněž žehrají na nedostatek řádného dorostu, a v jiných spolcích je tomu rovněž tak. Nastala všeobecná ochablost; ve společnosti naší ochabla veškerá upřímná láska ke spolkovému životu. Kastovnictví čili třídění jednotlivů dostoupilo té míry, že s trpkým pocitem hledíme na zaniknutí toho starého, českého, společenského a opravdu bratrského života…"