Povodně Orlické hory 1998
Lidské snažení o stále větší blahobyt má negativní dopad na ekologii. Stále rostoucí produkce skleníkových plynů, neúměrná spotřeba neobnovitelných zdrojů, zásahy do krajiny - to jsou faktory, se kterými se příroda těžko vyrovnává. V důsledku toho jsme pak svědky neočekáváných přírodních katastrof. V České republice to byly v posledních letech rozsháhlé záplavy. Lidé žijící v blízkosti vodních toků čelili občas zvýšení hladiny z jarního tání či prudkých přívalových dešťů obvyklých v letním období. Škody v těchto případech většinou nepřesáhly několik zatopených sklepů.
Na přelomu tisíciletí byli ovšem nuceni začít bojovat s povodněmi vzniklými v důsledku mohutných srážek, které v mnoha případech několikanásobně přesáhly roční průměr. Spolu s necitlivými zásahy do krajiny, které nedovolí přirozené rozlití a vsakování vody a zanedbanými protipovodňovými zábranami, působily takovéto spady ničivé záplavy, při nichž docházelo k zatopení obrovského území a ničení lidských obydlí. Otázkou zůstává, zda by byla při srážkách takového sozsahu protipovodňová opatření něco platná. Každopádně však první takováto velká katastrofa v roce 1997 na Moravě přinutila lidi přemýšlet o příčinách takovýchto jevů a o prevenci proti nim. A přinutila také spoustu lidí pomáhat postiženým, spolupracovat na odstraňování následků a k dalším projevům solidarity. Přes všechny kladné přínosy se mnoho postižených s následky této katastrofy nedokáže již nikdy vyrovnat.
V červenci roku 1998 postihly záplavy podhůří Orlických hor. Stejně jako v předchozím případě způsobily tuto povodeň prudké přívalové deště.
V publikaci Obrazová dokumentace o povodni 23. 7. 1998 na území Dobrušky se píše: "Za pouhých několik hodin spadlo na malé území pod Orlickými horami tak obrovské množství vody, že způsobilo živelnou pohromu. Lidé v horských oblastech mohli v noci pozorovat nevídaný jev: na svažitých lukách a polích se vytvořila jakási šikmá jezera, protože voda nestačila odtékat. Zatřpytila se ve světle blesků a pak se nezadržitelně vrhala do údolí Zlatého potoka a jeho přítoků, aby následovala ohromné masy vod, které zde již protékaly. Té noci ukázala voda, jak neuvěřitelně veliká je její ničivá síla. Pobrala, nebo zničila všechno, co jí stálo v cestě. Někde opustila koryto, vytvořené pro ni člověkem… Na svých vlnách nesly potoky tisíce stromů: těch, které lidé pokáceli nebo nechali spadnout a neodklidili i těch, které voda vytěžila sama ze břehových porostů i sousedících lesů. U mostů se mohutné kmeny zaklínily a spolu s velkými balvany přehradily vodní tok. Ten však byl silnější a tyto samovolně vzniklé hráze i se železobetonovými mosty pobořil. Celkem jedenáct mostů padlo povodni za oběť…"
Pozůstatky mostu v Cháborech
U těchto povodní zasahovala naše jednotka ve dnech 23. a 24. 7. 1998 v počtu celkem 11 členů. Působila v obcích Kvasiny a Skuhrov nad Bělou, které se nacházejí v údolí říčky Bělé přibližně 25 - 30 km od jejího pramene. Hladina tohoto toku se zvedla o několik metrů, řeka se vylila z břehů a zaplavila všechny domy ve svém okolí. Několik z nich bylo úplně zbořeno. Záplavová vlna přišla velmi rychle a nečekaně a navíc v noci, takže lidé se nestihli nijak připravit. Jak rychle se voda objevila, tak zase opadla a mohlo se začít s likvidací škod. Jednalo se převážně o vynášení nábytku a zařízení vytopených bytů, vyplavování bahna a odčerpávání vody ze sklepů. K tomu účelu bylo využito čerpadla PS 12 a ejektorů, k odklízení naplaveného bahna pak lopaty a košťata.
webdesign: dadun.cz
Autorem obsahu je Daniel Horák, není-li uvedeno jinak. poslední úprava kódu: 12.01.2011